Příběh naděje

Je to příběh o naději. Sherry Lazaruková a její syn Trevor Strutt mají diagnostikovanou Huntingtonovu chorobu. Sherry byla diagnostikována, když jí bylo 30 let, a Trevorovi před pěti lety.

Trevor se rozhodl otestovat se, aby netrpěl, ale aby byl schopen s nemocí bojovat včas. Příznaky se u jeho matky začaly projevovat, když jí bylo asi 41 let, a pro rodinu to byl samozřejmě znepokojivý okamžik.

Přesto se rozhodli bojovat. Sherry začala alespoň dvakrát denně cvičit a vyváženě se stravovat, což výrazně zlepšilo její zdravotní stav. Trevor jí dokonce nabídl nový mobilní telefon a naučil ji s ním zacházet, aby Sherry zůstala aktivní.

Trevor má pro komunitu jednu velkou radu: "Lidé v okolí pacientů s HD musí dbát na to, aby je motivovali, nikoliv odrazovali." Říká to s nadějí, protože i když zatím neexistuje žádný lék, vzdát se také není řešení, a jeho matka je toho živým důkazem.

"Cvičením a tvrdou prací může každý změnit své myšlení a život. Nedovolte, abyste se kvůli depresi cítili poražení. Vstaňte a nevzdávejte se. Se správným přístupem k Huntingtonově chorobě můžeme stále žít téměř plnohodnotný zdravý život. Jezdím maratony na kole a jsem velmi aktivní v posilovně, ale to neznamená, že někdo potřebuje peníze nebo posilovnu, aby byl zdravý. Cvičit se dá přímo doma a dokonce i na gauči. Takže moje hlavní rada by byla pro každého, kdo trpí Huntingtonovou chorobou, nenechte se ničím nebo nikým donutit, abyste to vzdali. Vaše vůle a život jsou ve vašich rukou, bez ohledu na to, jak těžké to je, nikdy se nevzdávejte."

Trevor končí svůj příběh tím nejkrásnějším a nejinspirativnějším možným způsobem.